AV březnu 2010 jsem se jako reprezentant Nadace Mateřská naděje zúčastnila dvoudenního setkání členů a kandidátských členů Fertility Europe, což je zastřešující organizace pro neziskovky zaměřené na pomoc nedobrovolně bezdětným párům Evropě. Tato organizace je partnerem evropské odborné organizace zaměřené na reprodukční medicínu European Society of Human Reproduction and Embryology.
Organizační výbor odvedl od setkání FE v Amsterdamu neskutečný kus práce: členové výboru vyhledali neziskovky v téměř všech zemích Evropy a zástupce pozvali do Vídně. Kromě stávajících členů z Belgie, České republiky, Finska, Izraele, Itálie, Nizozemí, Norska, Slovenska, Švýcarska a Velké Británie přijeli zástupci kandidátských organizací z Bulharska, Francie, Irska, Litvy, Maďarska, Polska, Španělska, Švédska, Rakouska, Rumunska a Řecka.
Jednání začalo schůzí Výkonného výboru 25.3. dopoledne. Odpoledne pak už byli přítomni všichni přihlášení. Jednotliví zástupci výboru mluvili o cílech FE, způsobu práce a možnostech financování. Pak se představila krátkou prezentací každá členská organizace FE. Představování organizací pak pokračovalo druhý den odpoledne prezentacemi zájemců o členství. Oba dva bloky byly mimořádně zajímavé, protože ukázaly ohromné rozdíly v legislativě upravující provádění asistované reprodukce, v placení léčby, v dosažitelnosti léčby, v postojích veřejnosti k bezdětnosti, asistované reprodukci a dětem narozeným s pomocí reprodukční medicíny, a v neposlední řadě i ve způsobu fungování neziskovek. Některé neziskovky jsou podporovány státem, jiné čerpají finanční zdroje od farmaceutických firem a další neziskovky svou práci dělají na náklady svých členů.
Odpolední blok byl věnován diskusi o fungování jednotlivých organizací a problémům, které řeší (organizační, legislativní, finanční, ...) a konkrétním plánovaným aktivitám FE. Prvním větším společným projektem by měla být kampaň "Special Families", jejímž cílem je upozornit na to, že i rodiny utvořené jinak než je obvyklé (bězdětní manželé, rodina s dětmi po ivf, ...) jsou plnohodnotné a šťastné rodiny.Já osobně mám trochu problém s překladem termínu "special family". Termín speciální či zvláštní může vyvolávat dojem, že jde o rodiny s handicapovaným členem či rodiny tvořené homosexuálními páry. Nejsem si jistá, zda by to nakocec záměru neřineslo víc škody než užitku. Překlad termínem "unikátní" či "jedinečný" také není vhodný. Mateřská naděje musí účast v kampani důkladně promyslet.
Hana Konečná

NaturComp - pro přirozené plánování těhotenství, inteligentní počítač Baby-Comp.
Vhodný pro všechny páry se sníženou plodností, u kterých nebyl jasně diagnostikován anatomický problém bránící otěhotnění.
Ukazuje s vysokou přesností (99,3 %) plodné a neplodné dny cyklu. Vyžaduje pouze 60ti sekundové měření ranní teploty sondou v ústech a potvrzení případné menstruace.
Podrobnosti na www.naturcomp.cz.

Adresy fyziotherapeutů cvičících metodou Mojžíšové lze nalézt na www.neplodnost.cz, zde je také uvedena nabídka na koupi videokazety se cviky.
Vyšla knížka Metoda Ludmily Mojžíšové, autorky Olga Strusková a Jarmila Novotná, vydalo nakladatelství XYZ, knížka má 150 stran, je ve vázané vazbě a stojí 189,- Kč. V knížce je uveden oficiální popis metody, doplněný vysvětlivkami a fotografiemi jednotlivých cviků. Část knížky tvoří vzpomínky lidí, kterým paní Mojžíšová pomohla, doprovázené fotografiemi tzv."mojžíšků" - dětí, které díky této metodě přišly na svět.

Naprostá většina žen s epilepsií může mít dítě. Žena by však měla být v péči neurologa-specialisty, a to dříve než chce otěhotnět. Pokud žena přijde za lékařem až v průběhu těhotenství, specialista pro ní mnoho udělat nemůže. Léčba epilepsie v těhotenství se může změnit, žena dostane léky pro její těhotenství a potom i pro kojení, výhodnější. Doporučuje se užívat kyselinu listovou, která snižuje riziko výskytu vývojových vad plodu. Epileptičky mívají často nepravidelnou menstruaci, tu je třeba před otěhotněním upravit pomocí léků - hormonů. I u léků, které se dostávají do mateřského mléka, je možné upravit jejich dávkování a dobu užívání tak, aby se jejich množství v mateřském mléce snížilo co nejvíce.
Jsou ovšem epileptičky, které nemohou mít děti, buď se jim nedaří otěhotnět nebo je jejich epilepsie tak závažná, že by záchvaty ohrozily jejich zdraví nebo život plodu a někdy i jejich život
V ČR jsou 4 specializovaná centra, která poradí s možným otěhotněním, kontakty: www.clpe.cz, nebo www.epilepsie.cz. Občanské sdružení Epi-rodina - www.er-sme.cz - může dodat citovou podporu a spoustu zkušeností.

Není snad dne, v němž by nás média neupozorňovala na dramaticky klesající porodnost a sňatečnost, na rostoucí rozvodovost, zvyšující se počet žen chtějících dítě bez partnera, na stále větší počet dětí vyrůstající s jediným rodičem a na alarmující počet dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných. Často se opakuje sousloví "krize rodiny". Krizi chápu jako přechodnou změnu (k horšímu), která přišla po nějakém stabilnějším dobrém období. Byla na tom dříve rodina lépe? Byly pro rodičovství příznivější podmínky? Odpovědi jsem hledala v odborné literatuře historicko-demografické.

Tento článek vyjde v časopise "Náhradní rodinná péče".

U nás, podobně jako ve světě, roste počet žen, kterým je přes třicet, nemají partnera a touží po dítěti. Řešením jejich situace by mohlo být umělé oplodnění spermiemi dárce, ale u nás je umělé oplodnění povoleno jen ze zdravotních důvodů, nikoliv psychosociálních, a jen pro páry. Je nějaký vážný důvod, proč ho nepovolit i osamělým ženám? O tomto tématu diskutovali čtyři lidé: Věduna Bubleová ze Střediska náhradní rodinné péče (VB), a spisovatelka a scénáristka Tereza Boučková (TB), Hana Konečná z Nadace Mateřská naděje (HK) a Vít Janků z Centra pro rodinu a sociální péči. Všichni diskutující jsou středního věku, žijí v manželství a mají děti se svým partnerem/partnerkou.

Tento rozhovor jsme spolu vedli několik týdnů. Mailem, osobně i telefonem. Vám čtenářům předkládáme jeho hrubý obrys. Týká se vás téma nějak, zajímá vás? Jste osamělý rodič? Jste dítě, které vyrostlo jen s jedním rodičem? Napište nám svoje zkušenosti, svoje názory, svoje postřehy, mají pro nás velkou hodnotu. Vaše (i anonymní) ohlasy čekáme buď na adrese Věduna Bubleová, SNRP, Jelení 91… nebo na e-mailové adrese : materskanadeje@volny.cz. Děkujeme.

JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D.
Právnická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně

Institut osvojení patří mezi tradiční instituty rodinného práva. Ve většině právních řádů je pojímám jako institut náhradní rodinné výchovy (péče), jako služba osiřelému dítěti, jako přijetí cizího dítěte za své, resp. za vlastní. Jedná se o imitaci neboli fikci biologického svazku (adoptione natura imitatur).

JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D.
Právnická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně

V současné době se v laických i odborných kruzích často hovoří na téma tzv. právně volné dítě a tzv. přímé osvojení. Jedná se o téma ožehavé, neboť jde o nezletilé děti, o jejich blaho současné i budoucí. Složitost situace umocňuje nepřesná, zavádějící terminologie.

JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D.

Ačkoli náš právní řád nezná termín tzv. právně volné dítě, v laických i odborných kruzích se skloňuje se ve všech pádech. Veřejnosti jsou mnohdy předkládány mýty, nepravdy a populistické vize. Praxe pak často vidí problémy tam, kdy nejsou, což vede k mnoha komplikacím v procesu rozhodování o tom, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte, i v řízení o vlastní zprostředkování a o osvojení nezletilého dítěte. O skutečných problémech se příliš nehovoří, ačkoli jde o věci systémové, zásadní, které (snad) budou řešeny v rámci rekodifikace českého soukromého práva.

Rodičovství biologické a nebiologické v asistované reprodukci
Hana Konečná

Tento dokument nám poskytla paní Lenka Šimková z pražské poradny Ratolest.

Zástupci pacientek, které mají zkušenosti s procesem asistované reprodukce ve spolupráci se senátorkou Zuzanou Roithovou uskutečnili 11.3.04 v Senátu kulatý stůl se zástupci specializovaných zdravotnických center, odborné Sekce asistované reprodukce Gynekologicko-porodnické společnosti J. E. Purkyně ( SAR ČGPS) a zástupci zdravotních pojišťoven.

Tento příspěvek byl přednesen na III. celostátním semináři NRP v Brně, 29.-30.9.2003, a je zařazen do sborníku, který vydal pořadatel semináře, Trialog Brno. Nám text poskytl autor příspěvku.

Mezinárodní adopce
Mgr. Petr Sedlák,
Úřad pro mezinárodní právní ochranu dětí, Brno

V rámci semináře NRP, který pořádalo občanské sdružení Trialog v Brně, byla krátce před-stavena část agendy Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně (dále jen "Úřad"), který byl zřízen s účinností zákona 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, jako orgán sociálně právní ochrany dětí zejména ve vztahu k cizině. Touto agendou byla činnost Úřadu v rámci zprostředkování osvojení. Úřad vykonává dle zákona č. 359/1999 Sb. zpro-středkování osvojení z ciziny a do ciziny, čili zprostředkovává tzv. mezinárodní osvojení..

Základními právními předpisy v oblasti zprostředkování mezinárodního osvojení jsou:
- Úmluva OSN o právech dítěte - stanovuje základní podmínky pro mezinárodní osvojení, mimo jiné zachování principu subsidiarity mezinárodního osvojení ve vztahu k formám ná-hradní výchovy ve státě původu dítěte, princip zachování práv a požadavek zákonnosti mezi-národních osvojení..
- Haagská úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která byla vyhláše-na sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 42/2000 Sb. m. s. (dále jen " Úmluva") - Úče-lem Úmluvy je ve vztazích mezi smluvními státy zabezpečit, aby při osvojování dětí z jedno-ho státu do druhého bylo zajištěno dodržení požadavků stanovených Úmluvou OSN o právech dítěte, zejména, aby děti byly osvojovány do ciziny pouze tehdy, pokud nemohou být osvoje-ny, umístěny v pěstounské péči nebo jinak vhodně umístěny ve státě původu, tj. ve státě, kde dítě má trvalé bydliště před přemístěním do druhého státu. Dále, aby děti byly osvojovány do ciziny pouze tehdy, je-li to v jejich nejlepším zájmu, aby se předešlo únosům dětí a obchodo-vání s nimi.
Cílem Úmluvy je také vytvoření systému spolupráce mezi smluvními státy a zabezpečení uznávání osvojení uskutečněných podle Úmluvy v jednom smluvním státě ve všech ostatních smluvních státech.
Realizaci Úmluvy zabezpečují tzv. ústřední orgány, které budou určeny, tedy nikoli nezbytně nově vytvořeny ve všech smluvních státech. ústředním orgánem může být určen buď státní orgán nebo organizace nebo i fyzická osoba
Úmluva představuje v současnosti nejvyšší standart ochrany dítěte v rámci zprostředkování mezinárodních osvojení a ochrana práv dítěte představuje základní podstatu ochrany nejlepší-ho zájmu dítěte. Nejlepší zájem dítěte je nejvyšším kritériem při rozhodování souvisejících se zprostředkováním osvojení a z tohoto důvodu Úřad při zprostředkování osvojení spolupracuje pouze s členskými státy Úmluvy.
- Zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí - . "Zákon, který komplexně upravuje otázky ochrany dětí, obsahuje i úpravu zprostředkování mezinárodního osvojení a je v této části zákonem provádějícím v České republice Úmluvu

Úřad je oprávněn, dle zákona 359/1999 Sb. zprostředkovávat osvojení dětí do ciziny a z ciziny. Při rozlišování mezinárodních osvojení nejsou dle Úmluvy považována za rozhodu-jící kritéria státního občanství a trvalého bydliště. Je zdůrazněno kritérium obvyklého pobytu žadatelů o osvojení a obvyklého pobytu dítěte.
Úmluva říká: "Úmluva se použije v případech, kdy dítě, jehož obvyklé bydliště je v jed-nom smluvním státě ("stát původu"), bylo přemístěno, je přemisťováno nebo má být přemístěno do jiného smluvního státu ("přijímající stát") buď po svém osvojení ve stá-tě původu manželi nebo jednou osobou s obvyklým bydlištěm v přijímajícím státě nebo za účelem takového osvojení v přijímajícím státě nebo ve státě původu."

Jak bylo uvedeno Úřad je oprávněn zprostředkovávat osvojení dětí z ciziny i do ciziny. V současné době se většina případů, které Úřad řeší, týká osvojení dětí do ciziny. Popis situa-ce spojené se zprostředkováním osvojením dětí do ciziny můžeme rozložit do dvou částí.

1. Zprostředkování z pohledu žadatele:
Žádosti o zprostředkování osvojení předkládány Úřadu přímo žadateli, nýbrž prostřednictvím ústředních orgánů nebo prostřednictvím v obou státech řádně pověřených organizací. Žádosti, které jsou Úřadu předkládány musí splňovat veškeré náležitosti, které Úřad vyžaduje na zá-kladě Úmluvy a zákona 359/1999 Sb., a to

1. vyplněný dotazník, který je žadatelům na požádání zaslán
2. žadatelova žádost o adopci
3. identifikace žadatele pomocí kopie cestovního pasu nebo rodného listu
4. souhlas přijímajícího státu se žadatelovou žádostí
5. sociální zpráva o žadateli vypracovaná orgánem sociálně-právní ochrany dětí v přijímajícím státě
6. oddací listy žadatelů
7. potvrzení o zaměstnání a příjmech
8. výpis z rejstříku trestů
9. fotografie žadatele
10. zpráva o lékařském a psychologickém vyšetření

Po obdržení žádosti Úřad rozhodne správním rozhodnutím o zařazení žadatelů do evidence. V případě, že je zařazení do evidence žadatelů odmítnuto, je nejčastěji vydáno zamítavého rozhodnutí v případech, kdy by nemohl být zachován přiměřený věkový rozdíl mezi budou-cím osvojitelem a osvojencem.
V rámci vyřizování žádostí se snaží Úřad, při zohlednění dalších kritérií, zprostředkovávat osvojení přísně podle principu, že žádost která je obdržena jako první, je též jako první vyří-zena. V situaci, kdy jsou do evidence Úřadu zařazeni žadatelé, kteří jsou řádně prověřeni a jsou schopni pečovat o děti přibližně stejného věku jsou zohledňována i další kritéria, jako např. věk dítěte v souvislosti s žádostí žadatelů, znalost českého jazyka u žadatelů, apod.
V případě, že je vytipováno vhodné dítě pro konkrétní žadatele, je vypracován návrh, ve kte-rém jsou předloženy relevantní informace o dítěti, tak jak stanovuje Úmluva. Návrh obsahuje zejména zdravotní a psychologické zprávy o dítěti a jeho vývoji a jeho sociální anamnézu. Tento návrh je posouzen ústředním orgánem, který Úřadu postoupil žádost vybraných žadate-lů, a je předložen žadatelům. (V případě, že byla žádost podána prostřednictvím pověřené organizace, postupuje návrh dítěte ještě skrze příslušnou pověřenou organizaci.) V případě, že mají zájem pokračovat v řízení o osvojení, vydají ústřední orgány obou států souhlas pokra-čováním řízení a žadatelům je umožněno seznámení s dítětem v kojeneckém ústavu, kde je dítě umístěno.. V případě, že i po seznámení s dítětem a konzultacích s lékaři daného koje-neckého ústavu, jsou žadatelé připraveni přijmout dítě do péče, Úřad učiní poslední kroky ke svěření dítěte do péče. Těmi jsou ustanovení opatrovníka dítěte, vydání rozhodnutí o souhlasu s osvojením dítěte, vyřízení pasu dítěte a vydání rozhodnutí o svěření dítěte do péče.

V okamžiku, kdy rozhodnutí nabudou právní moci a je vyhotoven a připraven pas mohou ža-datelé i s dítětem opustit ČR.
Ústřední orgán, resp. příslušná pověřená organizace, prostřednictvím kterého byla žádost po-dávána, je informován o všech krocích souvisejících s procesem zprostředkování. Ústřední orgán nebo pověřená organizace, které vypracovaly žádost o osvojení, poskytují Úřadu zprávy o situaci dítěte po jeho svěření do péče osvojitelů (tzv. postadopční servis), a to v následují-cích termínech:

První zpráva 1 měsíc po vstupu dítěte do nového státu
druhá zpráva 3 měsíce po první zprávě
třetí zpráva 1 rok od druhé zprávy
čtvrtá a pátá zpráva vždy po jednom roce od předchozí

Dítě je rozhodnutím Úřadu svěřeno do péče budoucích osvojitelů. Vlastní osvojení pak pro-běhne na návrh budoucích osvojitelů, kterým je dítě svěřeno do péče. Otázka, který soud je pravomocný k rozhodování o osvojení, je řešena normami mezinárodního práva procesního. Ve většině případů je pak o osvojení rozhodováno ve státě, jehož občané jsou osvojitelé.
V okamžiku, kdy je dítě osvojeno, je o tom povinen ústřední orgán státu, ve kterém je osvoje-ní provedeno, informovat o této situaci ústřední orgán partnerského státu. Rozhodnutí o osvo-jení, která proběhla, vč. procesu zprostředkování osvojení, v souladu s úmluvou jsou povinny uznat všechny ostatní členské státy haagské úmluvy.

2. Zprostředkování osvojení z pohledu nezletilého
Děti, které jsou v evidenci Úřadu pro zprostředkování osvojení do ciziny, jsou Úřadu postu-povány Ministerstvem práce a sociálních věcí v případech, kdy:
a) marně uplynou lhůty pro zprostředkování osvojení v ČR, stanovené zákonem 359/1999 Sb.
a
b) dítě nebylo umístěno do pěstounské rodiny nebo nebylo pro dítě zajištěno jiné vhodné vý-chovné prostřední v rámci ČR.

O dítěti jsou Úřadu poskytnuty veškeré nutné informace, zejména jeho zdravotní, psycholo-gická a sociální zpráva a prognóza. Úřad situaci dítěte prověří, zjistí zda se situace od postou-pení spisové dokumentace dítěte, nezměnila a dítě buď zařadí nebo nezařadí do evidence. Úřad se snaží se pro každé řádně ověřené dítěte, zařazené do evidence, co nejrychleji najít novou rodinu.
V případě, že se nepodaří nalézt rodinu pro dítě hned napoprvé, je návrh postupován dalším vhodným žadatelům, a to až do okamžiku, kdy je pro dítě nalezena vhodná rodina. Souběžně je pro dítě hledáno i umístění v rámci ČR, a proto se v řadě případů podaří najít vhodné vý-chovné prostředí v rámci ČR dříve než je dítěti zprostředkováno osvojení do ciziny.
U dětí, které jsou svěřovány do ciziny, nejsou pro žadatele nikterak určující rasové nebo et-nické charakteristiky dítěte. Vždy je na prvním místě věk a zdraví dítěte, a to jak fyzické tak i duševní. Prototypem ideálního dítěte pro zprostředkování osvojení do ciziny, je dítě, jak chla-pec tak dívka, ve věku zhruba 2 roky fyzicky zcela zdrávo, bez mentální retardace a s co nej-menší ústavní deprivací. V důsledku principu subsidiarity, ze kterého vychází český právní řád, a který je založen na tom, že dítě má být přednostně umístěno v rámci svého státu původu se do evidence Úřadu pro zprostředkování do ciziny se dostávají děti, které jsou z různých obtížně umístitelné v rámci ČR.

Úřadu se v současnosti daří umisťovat děti do 5 let věku. Ve výjimečných případech, zejm. pokud je to vhodné s ohledem za nejlepší zájem dítěte se podařilo Úřadu umístit i starší děti.

Druhou hlavní náplní zprostředkování mezinárodních osvojení je pro Úřad zprostředkování osvojení dětí z ciziny. Opět bude pro přehlednost popis této situace rozdělen do dvou částí.

1. Zprostředkování mezinárodní osvojení z pohledu českého žadatele

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je oprávněn zprostředkovat mezinárodní osvojení pro žadatele z České republiky.
Žadatelé musí podat žádost o osvojení podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochra-ně dětí. Zahájit proces zprostředkování mezinárodního osvojení je možné dvěma způsoby:
1) žadatel může výslovně žádat o zprostředkování mezinárodního osvojení - V takovýchto případech je žádost po zpracování příslušnou obcí postoupena krajskému úřadu, který provede odborné posouzení dle § 27 zákona č. 359/1999 Sb. a poté postoupí žádost Úřadu k zařazení do evidence.
nebo
2) žadatel může dát souhlas k zařazení do evidence Úřadu v případě, že mu nebude zprostřed-kováno ve lhůtě stanovené zákonem č. 359/1999 Sb. osvojení v ČR. Žádost o osvojení je v takovýchto případech postoupena Úřadu k zařazení do evidence.

Žádost je vždy nutné na prvním místě specifikovat a konkretizovat, žadatel musí uvést Úřadu specifikaci dítěte, které by chtěl osvojit, tj. věk, rasu, zdravotní stav, pohlaví a zemi, ze které má dítě pocházet. Podle přání žadatelů jsou dotázány vybrané členské státy Úmluvy. V pří-padě, že se nám podaří navázat kontakt s žadatelem vybraným státem (což nebývá vždy pra-vidlem), jsou nám specifikovány požadavky daného státu na žadatele. Tyto požadavky se velmi různí. Některé státy např. vyžadují pobyt žadatelů po určitou dobu na svém území a během této doby má být navázán kontakt s dítětem a žadatelé musí čekat v dané zemi na roz-hodnutí o osvojení. Jiné státy takovýto pobyt nevyžadují a vyžadují pouze jednu nebo několik návštěv dítěte dle konkrétní situace. Jsou nám dány požadavky na podklady, které musí obsa-hovat žádost o osvojení a na jazyk, do kterého musí být podklady přeloženy.

V případě, že žadatel bude souhlasit s podmínkami stanovenými příslušným státem, jsou jeho materiály dopracovány a upraveny podle požadavků druhé strany. Po té, co po obsahové stránce materiály odpovídají požadavkům, jsou dány k dispozici žadatelům k překladu, který provádějí žadatelé na své náklady. Žadatelé jsou poté zařazení do evidence a kompletní žádost je po přeložení odeslána ústřednímu orgánu vybraného státu. Poté probíhá proces zprostřed-kování osvojení v tom konkrétním vybraném státě, který by měl žadateli vybrat dítě a zaslat jeho materiály k posouzení Úřadu, který je postoupí žadatelům. O této fázi bohužel není mož-né v současné době hovořit, neboť k takové situaci zatím nedošlo. Teoreticky by měl následný proces probíhat následovně:
Pokud žadatelé budou souhlasit s vybraným dítětem, Úřad, stejně jako ústřední orgán druhé strany, udělí žadatelům souhlas k pokračováním řízení a poté je rozhodnuto buď přímo o osvojení dítěte nebo o svěření do preadopční péče. Poté, co nabudou tato rozhodnutí právní moci, je možné odcestovat za dítětem do státu původu a vycestovat s ním do České republiky. Jinou otázkou pak zůstává otázka splnění vízové povinnosti.
V souvislosti s dotazem, který na semináři zazněl je vhodné poznamenat, že za zprostředko-vání osvojení Úřadem nejsou placeny žádné zvláštní poplatky. Náklady na překlady, cestovné apod. nesou žadatelé o osvojení.

V závěru bych rád poznamenal, že žadatelé, kteří mají zájem osvojit dítě z ciziny, a to ať už výslovně žádají o dítě z ciziny, nebo dávají souhlas se zařazením do evidence Úřadu, musejí nutně počítat, že dítě, které by přijali z ciziny bude vždy pocházet z jiného sociokulturního prostředí, ve většině případů to budou i děti jiného etnika. Je tedy pouze na jejich úvaze, která by měla být velmi důsledná, zda budou v budoucnu schopni poskytnout takovémuto dítěti maximální péči a zda budou schopni dostát svým povinnostem rodičů. V přípravě takovýchto žadatelů je pak zejména nutné se zaměřit na nejen jejich vztah k odlišným sociokulturním prostředím a etnikům ale i na vztah jejich okolí k takovýmto podnětům. Je nutné si uvědomit, že dítě bude muset být přijato nejen vlastní rodinou, ale i širší rodinou a okolím a je nutné tedy zkoumat, zda budou žadatelé schopni se vyrovnat s faktem, že například okolí nebude příznivě reagovat na osvojené dítě.

Cílem mezinárodní adopce je stejně jako v případě osvojení vnitrostátních nalézt vhodné ro-diče pro vhodné děti a dát šanci oběma stranám na šťastnou budoucnost a úplnou rodinu. Naší společnou prací pak je, abychom v této oblasti pomáhali všem, kdo naši pomoc potřebují.

Praha 3. března 2004 - Dvanáct organizací působících na poli péče o dítě a rodinu se rozhodlo spojit své síly při snaze o dosažení společných cílů. Koalice vystupující pod názvem Koalice "Děti patří do rodiny" je dobrovolným účelovým seskupením organizací, jehož cílem je změna a rozvoj systému péče o dítě a rodinu v České republice. Konkrétní cíle koalice jsou formulovány v jejím programovém prohlášení.

Zakládajícími členy Koalice je dvanáct organizací, které mají s péčí o děti a rodinu mnohaletou praxi. Koalice vznikla díky pocitu potřeby spolupráce na poli péče o dítě. Členové koalice považují tento krok za zásadní posun v této oblasti. Společnými silami chtějí dosáhnout cílů, které jsou jim společné, a jejichž prosazování samostatně nemá odpovídající efekt. Jednotícím mottem koalice je citát z Preambule Úmluvy o právech dítěte: "V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění."

Současný stav péče o dítě a rodinu v nesnázích považují představitelé organizací koalice za alarmující. V České republice vyrůstá přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. Další početná skupina dětí vyrůstá v dysfunkčních rodinách, kde nejčastějším řešením potíží bývá umístění dítěte v ústavním zařízení. Mnohé z těchto rodin bývají označovány jako "sociálně slabé", aniž by jim byla poskytnuta včasná a účinná podpora a pomoc při řešení jejich problémů. Tento stav je, podle názoru koalice, způsoben nedostatečně rozvinutým a nedostatečně efektivním systémem péče o dítě a rodinu - zejména nedostatečnou součinností terénních sociálních a zdravotních služeb.

"Péče o opuštěné děti v České republice je neutěšená již od padesátých let. Porevoluční doba nepřinesla v podstatě žádné zlepšení. Dětem ústavní péče nepomáhá, spíše naopak, a nikdo z kompetentních orgánů nenavrhuje řešení. Koalice 'Děti patří do rodiny' má ambici změnit přístup státu a každodenní praxi v této oblasti," říká jedna z mluvčích koalice Ing. Michaela Svobodová, ředitelka občanského sdružení DOM.

Koalice plánuje oslovit se svým záměrem další státní a nestátní organizace, politiky i širokou veřejnost. Informace o svých aktivitách bude koalice pravidelně zveřejňovat na internetových stránkách www.detskaprava.cz. Zde je také smožnost veřejně se přihlásit k jejímu programovému prohlášení. Koalice je otevřena spolupráci s dalšími státními i nestátními organizacemi.

Pro více informací kontaktujte:
Kateřina Koronthályová, EMC - PR konsultant, 251 091 211, kkoronthaly@emcgroup.cz
Klára Trubačová, administrátorka koalice, koalice12@seznam.cz

Koalice "Děti patří do rodiny" je dobrovolným účelovým seskupením organizací,
jehož cílem je změna a rozvoj systému péče o dítě a rodinu v České republice.

Motto: "V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění." (Preambule Úmluvy o právech dítěte)

Východiska

V České republice vyrůstá v současné době přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. V porovnání s ostatními evropskými státy je tato situace alarmující. Současný systém péče o dítě a rodinu v obtížných situacích selhává v mnoha směrech. Netvoří jednotný funkční celek, nýbrž soustavu vzájemně nekomunikujících subjektů (spolu s krajskými úřady je spravován pěti ministerstvy: MZ, MPSV, MS, MŠMT a MV). Systém je finančně náročný, neefektivní a koncepčně nevyhraněný. Jeho působení se často omezuje na administrativní, případně represivní metody. V důsledku této situace jsou tisíce dětí a mladistvých vychovávány v institucích. Život v instituci podle vědeckých studií u dětí prokazatelně způsobuje deprivaci a vytváření patologických sociálních návyků.

Základní cíle

1. Co nejvyšší počet dětí vyrůstá ve vlastní biologické rodině.
2. Významné zvýšení podílu náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti bez rodinného zázemí.
3. Zkracování doby pobytu dětí mimo vlastní rodinu, zvláště pak ve všech typech institucionální péče.

Důležité podmínky pro dosažení cílů

" Ustanovit jeden odpovědný úřad, který bude mít celou oblast ochrany práv dítěte ve své kompetenci (Ministerstvo pro rodinu nebo jiný výkonný státní úřad pro dítě a rodinu).
" Vytvořit národní strategii a koncepci péče o dítě a rodinu (vypracovanou kompetentními odborníky a s přihlédnutím k procesu začleňování do EU) a zakotvit tuto strategii v legislativě i v každodenní praxi.
" Zavést moderní přístupy v oblasti sociálních služeb pro dítě a rodinu a definovat závazné standardy jejich kvality.
" Rozvíjet náhradní rodinnou péči v jejích stávajících i nových formách tak, aby byla dostupná všem dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu, a to bez rozdílu věku, etnické příslušnosti, zdravotního stavu či psychosociálních obtíží.

ČLENOVÉ KOALICE

Český helsinský výbor (Helena Kunstová), DOM (Michaela Svobodová), Fond ohrožených dětí (Marie Vodičková), Liga lidských práv (Radka Jelínková), Nadace Naše dítě (Zuzana Baudyšová), Nadace pro rozvoj občanské společnosti (Hana Šilhánová), Nadační fond Rozum a cit (Jaroslava Máliková), Pod křídly (Emilie Smrčková), Středisko náhradní rodinné péče (Věduna Bubleová), Střep (Věra Bechyňová), Výbor dobré vůle (Milena Černá), Zdravotní a Sociální fakulta ČB univerzity (Jiří Kovařík)

Mluvčí: Zuzana Baudyšová (nadace@nasedite.cz), Michaela Svobodová (dom.os@tiscali.cz), Jiří Kovařík (nrp@volny.cz)

KONTAKT:

Kontaktní adresa: DOM, Braunerova, 22 180 00 Praha 8; e-mail: koalice12@seznam.cz; www.detskaprava.cz